dnes je 8.12.2022

Input:

Směnka a možnosti jejího využití

13.10.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5
Směnka a možnosti jejího využití

JUDr. Petra Kejvalová

Směnečné právo upravuje zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení zákona směnečného a šekového jsou převážně kogentního charakteru. Odchýlit se od ustanovení tohoto zákona lze tedy pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví. Definici směnky však v zákoně směnečném a šekovém nenalezneme, pouze výčet jejích obligatorních náležitostí.

Směnka je cenným papírem, je to listina, do níž je inkorporováno právo, což znamená, že práva a povinnosti z takové směnky vyplývající jsou nerozlučně spjata s existencí listiny, na které je směnka sepsána. Dojde-li tedy k zániku listiny, dojde i k zániku práv a povinností ze směnky vyplývajících.

Pouze formálně bezvadná směnka, tj. listina splňující všechny zákonem vyžadované náležitosti, zakládá směnečný závazek. Směnka je významný zajišťovací a platební nástroj a je užívána jak v obchodněprávních vztazích mezi podnikateli, tak i ve vztazích mezi občany. A je nástrojem velmi frekventovaným.

Nutno říci, že k platnosti směnky není vyžadováno úřední ověření podpisů na směnce, a to i z toho důvodu, že každý podpis či doložka mají na směnce svůj význam.

Druhy směnky – směnka vlastní a směnka cizí

Zákon směnečný a šekový upravuje dva základní druhy směnek – vlastní a cizí. Směnka vlastní představuje závazek výstavce směnky vyplatit při splatnosti směnky v místě na směnce určeném směnečný peníz řádnému majiteli směnky. Vztah ze směnky vlastní je tedy dvojstranný. Směnka cizí je cenným papírem na řad, ve kterém výstavce (trasant) přikazuje určité osobě (směnečníkovi – trasátu), aby zaplatil ve stanovené lhůtě směnečnému věřiteli (remitentu) určitou peněžní částku.

Funkce směnky

Směnka plní dvě základní funkce, jak bylo naznačeno shora, a to platební a zajišťovací. Dohodnou-li si strany placení směnkou, jde o faktickou směnu směnky oproti plnění ze smlouvy. Směnka zde plní podobné funkce jako peníze. V této podobě se směnka využívá poměrně výjimečně. Častější variantu platební směnky proto představuje placení prostřednictvím směnky. U placení prostřednictvím směnky nedochází k zániku povinnosti z kauzálního vztahu (např. povinnost uhradit kupní cenu z kupní smlouvy), a tato pohledávka tak trvá i nadále. Souběžně je k ní dohodou zakládán směnečný závazek s tím, že zaplacení směnky bude současně splněním závazku vyplývajícího z kauzálního vztahu.

Zajišťovací funkce dnes v praxi většinou převažuje. Směnka, která plní funkci zajišťovací, je vlastně dalším peněžním závazkem. Jde např. o případ, kdy spolu smluvní strany uzavřou kupní smlouvu o převodu nemovitosti. K zajištění zaplacení kupní ceny vystaví kupující prodávajícímu směnku. V případě, že kupující svoji povinnost uhradit kupní cenu nesplní, může prodávající uplatnit nároky ze směnky, přičemž směnečné řízení je podstatně rychlejší a pohledávka ze směnky je lépe vymahatelná. Majitel takové zajišťovací směnky může směnku rovněž prodat a získat prodejem určité finanční prostředky ještě před její splatností. K výše uvedenému případu je třeba ale uvést, že oba vztahy, mimosměnečný vztah (z uzavřené kupní smlouvy) a směnečný vztah existují vedle sebe a mají samostatný a na sobě nezávislý režim.

Nespornou výhodou směnky oproti jiným nástrojům zajištění je skutečnost, že oprávněný majitel směnky, který disponuje originálem směnky, prokáže své právo předložením směnky.

Protiváhou výhod směnky je vysoká formální přísnost, která je u směnky nastolena. Pokud některá ze zákonem stanovených náležitostí směnky chybí, je směnka neplatná, nejedná-li se však o odchylky, které zákon směnečný a šekový uvádí a připouští (§ 2 a § 76).

Listinná podoba směnky

Směnka vyžaduje písemnou podobu, lhostejno zda psanou rukou či prostřednictvím psacího stroje či počítače nebo vyplněním předtištěného formuláře. Standardně je směnka sepsána na listu papíru. To však není bezpodmínečný požadavek. Jako již klasický příklad se uvádí, že směnku je možno sepsat například v restauraci na kousek ubrousku či pivní tácek. Pokud tedy směnku napíšeme například na dřevěnou desku, dýhu či podobně, nemá to na platnost směnky žádný vliv; je to pouze otázka praktičnosti a uvedené příklady jsou zcela výjimečné.

Velmi často se užívají tzv. směnečné formuláře, tj. předtištěné tiskopisy, které obsahují veškeré nezbytné náležitosti pro platnost směnky a do nichž se doplňují zákonem požadované údaje.

Směnka tedy může být napsána ručně či s pomocí techniky (psací stroj apod.). Jak již zmíněno výše, na směnce se nevyžaduje ověření podpisů.

Náležitosti směnky

Pro oba druhy směnek, tj. jak cizí, tak vlastní, zákon stanoví obligatorní náležitosti, které je nutno dodržet, aby byla směnka platná.

Směnka vlastní musí obsahovat:

  • označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána,

  • bezpodmínečný slib zaplatit určitou sumu,

  • údaj splatnosti,

  • údaj místa, kde má být placeno,

  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno,

  • datum vystavení směnky,

  • podpis výstavce.

Směnečnou sumu vyjadřujeme slovy i číslicemi – v případě rozporu platí vyjádření směnečné sumy slovy.

Směnečný zákon umožňuje následující varianty splatnosti:

  • na viděnou / při předložení – tzv. vistasměnka,

  • na určitý čas po viděné – časová nebo také lhůtní vistasměnka,

  • na určitý čas po vystavení směnky – dato směnka (např. 60 dnů),

  • na určitý den – tzv. fixní směnka (např. 29. 10. 2017);

Listina, ve které chybí některá výše uvedená náležitost, není platná jako směnka vlastní, s výjimkou následujících případů:

  • není-li ve směnce uveden údaj splatnosti, platí, že se jedná o směnku splatnou na viděnou;

  • není-li uveden zvláštní údaj, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště;

  • není-li uvedeno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.

Směnka cizí musí obsahovat:

  • označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána,

  • bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu,

  • jméno toho, kdo má platit (směnečníka),

  • údaj splatnosti,

  • údaj místa, kde má být placeno,

  • jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno,

  • datum vystavení směnky,

  • podpis výstavce.

Listina, ve které chybí některá výše uvedená náležitost, není platná jako směnka cizí, s výjimkou následujících případů:

  • o směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou;

  • není-li zvláštního údaje, platí, že místo uvedené u jména směnečníkova je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště;

  • není-li ve směnce uvedeno jinak, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce.

Jednou z obligatorních náležitostí směnky dle zákona směnečného a šekového je označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána. Nepostačí pouhé označení listiny nadpisem SMĚNKA. Slovo směnka musí být výslovně uvedeno přímo v těle směnky – ve slibu, či příkazu.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 4535/2014 ze dne 24. 2. 1016

Formální přísnost směnky se projevuje v tom, že směnečná listina musí být jako směnka označena. V textu listiny musí být tedy použito slovo "směnka", pojaté do vlastního textu listiny. Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem, že požadavku, aby v textu listiny bylo použito slovo směnka, neodporuje užití podstatných jmen, je-li jejich součástí slovo směnka – například rektasměnka, vistasměnka (k tomu srov. např. Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 9; Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 80).

Směnečná klauzule (označení jako směnka) je "výstražným znamením, které má účastníky upozornit na to, že se jim do rukou dostává listina podléhající zvláštním předpisům – Kotásek, J. Zákon směnečný a šekový. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, str. 29.

Souvislosti směnečného textu není na závadu, když jednotlivé zápisy jsou na více řádcích při použití běžných písařských znamének, která obecně značí jen prostorové grafické rozdělení jinak souvislého textu." Vrchní soud v Praze, 5 Cmo 371/2014 rozsudek z 10. 12. 2014.

Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 30. března 2011, sp. zn. 29 Cdo 3361/2010 judikoval že: z formulace údaje splatnosti "do 30. června 2003" [je] zcela zjevné, že směnka nebyla splatná konkrétního dne, nýbrž že pro její splatnost bylo určeno časové období končící datem 30. června 2003; potud

Nahrávám...
Nahrávám...