Smlouva o provozu dopravního prostředku

4.15.1

Smlouva o provozu dopravního prostředku

Mgr. Iva Jarolímová

Současná právní úprava smlouvy o provozu dopravního prostředku upravená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vychází takřka celým svým obsahem z původní úpravy obsažené v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, pouze se změnou v podobě nevyžadování povinné písemné formy smlouvy.

Úpravu smlouvy o provozu dopravního prostředku nalezneme v ustanoveních § 2582 až 2585 NOZ.

Předmětem smlouvy o provozu dopravního prostředku je závazek provozce poskytnout dopravní prostředek k přepravě zboží a podniknout s ním jednu nebo více cest, a to jak objednatel určí. Objednatel se zavazuje zaplatit provozci odměnu.

Podstatnými náležitostmi smlouvy o provozu dopravního prostředku jsou tedy:

• závazek provozce přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu,

• vykonat alespoň jednu předem určenou cestu, anebo vykonat ve smluvené době větší počet cest,

• úplatnost přepravy.

Stejně jako u smlouvy o přepravě věci nebo o přepravě osob, se jedná o konsenzuální smlouvu, k jejímuž uzavření stačí konsenzus stran na podstatných náležitostech smlouvy.

Při provozu dopravního prostředku je závazek specifikován buď určením cesty, kterou má dopravní prostředek vykonat (tzv. trip charter), nebo určením doby, po kterou má dopravní prostředek zásilky přepravovat (tzv. time charter).

Provozcem může být jakákoliv fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem dopravního prostředku. Současně osoba provozce nemusí být vlastníkem dopravního prostředku.

Ve smlouvě o provozu dopravního prostředku by měl být rovněž vymezen předmětný dopravní prostředek, přičemž postačí vymezení dopravního prostředku druhově. Dopravním prostředkem může být cokoliv, co lze za dopravní prostředek objektivně považovat (nejen motorové vozidlo, ale i jeřáb, kolo, loď..).