dnes je 28.3.2024

Input:

Základní kapitál s. r. o.

21.4.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.3.9
Základní kapitál s. r. o.

Mgr. Klára Svobodová

Obecné pojetí základního kapitálu

Obecná definice základního kapitálu je obsažena v § 30 ZOK. Základní kapitál je zde definován jako souhrn všech vkladů (peněžitých a nepeněžitých) všech společníků.

Význam

Základní kapitál má tři základní významy pro fungování společnosti, a to význam majetkový, dalším je význam financování a v neposlední řadě základní kapitál určuje míru účasti společníka na společnosti.

Majetkový význam základního kapitálu nejvíce naplňuje zákonnou definici, neboť vyjadřuje, jaký majetek společníci vložili do společnosti, a to buď ve formě peněžitých či nepeněžitých vkladů.

Základní kapitál z hlediska významu financování lze chápat jako ukazatel vlastních majetkových zdrojů společnosti. Z účetního hlediska představuje základní kapitál složku vlastního kapitálu společnosti a vykazuje se na straně pasiv.

Míra účasti společníka na společnosti je odvozena od poměru výše vkladu jednotlivého společníka do základního kapitálu k celkové výši základního kapitálu. Tento poměr vyjadřuje velikost podílu takového společníka ve společnosti a od něj odvozená práva a povinnosti tohoto společníka na celkovém chodu společnosti.

Funkce

Základní kapitál má tři funkce. Funkci garanční (ochrannou), funkci měřítka zisku a ztráty a funkci určení velikosti podílu společníka.

Základní kapitál však neurčuje míru, jakou společnost odpovídá za své případné dluhy. Společnost za dluhy odpovídá celým svým majetkem, který může základní kapitál převyšovat, anebo naopak výše vlastního kapitálu společnosti nemusí dosahovat zapsané výše základního kapitálu společnosti v obchodním rejstříku. Tento možný rozdíl mezi výší základního kapitálu a vlastního kapitálu společnosti vyplývá z toho, že společnost s prostředky, které byly společníky do základního kapitálu vloženy, hospodaří a podle výsledků její činnosti může dojít k zhodnocení, nebo naopak ke znehodnocení těchto vložených prostředků.

Další funkce základního kapitálu, kterou je funkce garanční, v současné době velmi ustoupila do pozadí, a to ve světle nejnižšího možného vkladu společníka do základního kapitálu společnosti, kterým je jedna koruna. I přes tuto novou možnost založit společnost jedním společníkem s výší základního kapitálu ve výši jedné koruny zůstává výše základního kapitálu v obchodních vztazích stále ještě jakýmsi vodítkem pro potencionální obchodní partnery společnosti, neboť vyjadřuje schopnost společníků, i když na krátký čas, shromáždit určité množství prostředků určených k podnikání.

Funkce měřítka zisku a ztrát základního kapitálu je velmi iluzorní, neboť zisk a ztráta, ale stejně tak základní kapitál se objevují v účetní závěrce na stejné straně bilance, a to na straně pasiv. Jako měřítko zisku a ztrát by se dal základní kapitál použít v situaci, kdy čistý obchodní majetek společnosti bude v důsledku výše zisku a ztráty nižší než základní kapitál. Ovšem ani k této situaci nemusí dojít za předpokladu, že společnost má dostatečně vysoké ostatní složky vlastního kapitálu (např. kapitálové fondy, nerozdělený zisk z minulých let).

Funkce určení velikosti podílu společníka na chodu společnosti (určení míry jeho účasti ve společnosti) je definována v § 133 ZOK, podle kterého platí, že podíl společníka ve společnosti s ručením omezeným se určuje podle poměru jeho vkladu připadajícího na tento podíl k výši základního kapitálu, ledaže společenská smlouva určí jinak.

Vklad společníka do základního kapitálu

Obecná úprava vkladů společníků do základního kapitálu je upravena v § 15 až 17 ZOK, speciální úprava vkladů do společnosti s ručením omezeným pak v § 142 až 145 ZOK.

Povinností každého společníka je vložit do společnosti svůj vklad. Minimální výše vkladu společníka do základního kapitálu je stanovena v § 142 ZOK, kdy jeho minimální zákonná výše činí jednu korunu. Z praktického hlediska však není vhodné vytvářet podíly s tímto minimálním zákonným vkladem, neboť v budoucnu již nelze takovýto podíl společníka na základním kapitálu společnosti rozdělit. Společníci mohou vlastnit jeden nebo více podílů (vkladů), a to ve výši určené zákonem o obchodních korporacích nebo v jiné výši speciálně stanovené společenskou smlouvou. Zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby jednotlivé podíly společníků na základním kapitálu měly rozdílnou výši vkladu.

Zákon o obchodních korporacích užívá pojmy vklad a předmět vkladu. Rozdíl mezi těmito dvěma zákonnými pojmy spočívá v tom, že vklad je peněžitým vyjádřením prostředků, které byly společníkem vloženy do společnosti, a po dobu existence společnosti je s výjimkou změn výše základního kapitálu neměnný. Naopak předmětem vkladu je konkrétní plnění buď peněžité, nebo nepeněžité, které se společník zavazuje vložit do společnosti.

Peněžitý vklad společník společnosti splácí, zatímco nepeněžitý vklad společník do společnosti vnáší.

Za trvání společnosti ani po jejím zrušení nebo zániku nelze předmět vkladu společníkovi vrátit, neboť společnost jeho splacením či vnesením nabývá k předmětu vkladu své vlastnické právo.

V souvislosti se základním kapitálem se dále setkáváme s pojmy, jako jsou vklad, vkladový kurs a vkladové ážio. Vkladový kurs je definován jako vklad a případné vkladové ážio. Z vkladového kursu nelze ve prospěch společníka sjednat vyplácení úroků. Vkladový kurs se musí vždy rovnat minimálně výši vkladu společníka do společnosti. Pokud je vkladový kurs vyšší než samotný vklad, pak je tento rozdíl vkladovým ážiem. Souhrn prostředků, které společníci společnosti poskytnou nad rámec svých vkladů, je označován jako ážiový fond. Ten může být vytvořen jak při založení společnosti, tak při efektivním zvyšování základního kapitálu společnosti. Ážiový fond však netvoří součást základního kapitálu.

Společník se zavázal vnést do společnosti nepeněžitý vklad v podobě osobního automobilu, který byl oceněn znaleckým posudkem na 300 000 Kč. Na vklad společníka se započítává dle převzaté vkladové povinnosti pouze částka ve výši 200 000 Kč, jejíž výše je stanovena společenskou smlouvou společnosti. Rozdíl ve výši 100 000 Kč je vkladovým ážiem. Vkladovým ážiem by se rozdíl mezi vkladovým kursem a výší vkladu nestal za předpokladu, že by společenská smlouva (v případě založení společnosti) nebo usnesení valné hromady (v případě zvýšení základního kapitálu) stanovila, že rozdíl mezi výší vkladu a podílem na základním kapitálu má být vkladateli vyplacen.

V souvislosti s vkladem společníka do společnosti a vkladovým ážiem vyvstává otázka, zda lze vkladové ážio (na rozdíl od vkladu) společníkovi vrátit. Vzhledem k tomu, že zákon o obchodních korporacích o této problematice mlčí, je možné dovozovat, že vkladové ážio lze z části nebo celé vrátit společníkovi.

Peněžitý vklad

Peněžitým vkladem jsou peníze, a to jak v podobě hotovosti, tak v podobě bezhotovostní. Zákon o obchodních korporacích ve svém ustanovení § 142 nepřímo stanoví, že základní kapitál společnosti s ručením omezeným je vyjádřen v českých korunách. To ovšem nebrání tomu, aby do základního kapitálu byly vloženy peníze v cizí měně. Musí se jednat o platnou měnu, kterou je možno konvertovat na české koruny.

Zvláštním případem peněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti je kapitalizace pohledávky společníka za společností (obecně je pohledávka jako předmět vkladu do základního kapitálu vkladem nepeněžitým). Pohledávka společníka za společností jako taková není způsobilá být předmětem vkladu společníka do společnosti. Avšak v případě, že společník má pohledávku vůči společnosti a současně má společnost vůči tomuto společníkovi pohledávku na splacení vkladového kurzu, je možné tyto pohledávky vzájemně započítat. K započtení však může dojít pouze na základě smlouvy, tedy na základě dohody mezi společníkem a společnosti. Není možné provést započtení pohledávek mezi společníkem a společností jednostranným právním jednáním. Takováto smlouva o započtení pohledávek musí být v písemné formě, jinak by byla absolutně neplatná. Návrh smlouvy o započtení pohledávky musí schválit valná hromada (§ 21 odst. 3 ZOK), případně jediný společník (§ 12 ZOK). Rozhodnutí valné hromady, kterým dojde k případnému schválení smlouvy o započtení pohledávek, vyžaduje kvalifikovanou většinu, což znamená souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků. Účinky takového rozhodnutí valné hromady nastávají až okamžikem zápisu do obchodního rejstříku (jedná se o konstitutivní zápis) a toto rozhodnutí valné hromady musí být osvědčeno veřejnou listinou, tedy musí být provedeno formou notářského zápisu.

Nepeněžitý vklad

Nepeněžitým vkladem může být věc jak movitá, tak i nemovitá, hmotná i nehmotná. Aby věc mohla být použita jako předmět vkladu, musí se jednat o takovou věc, která je způsobilá být předmětem právních vztahů, musí být převoditelná, ocenitelná v penězích a mělo by se jednat o takovou věc, jež může být reálně použitelná pro společnost. Požadavek reálné využitelnosti věci, která je předmětem vkladu, pro společnost, je potřeba vždy posuzovat individuálně, protože vždy záleží na předmětu podnikání konkrétní společnosti (např. společnost provozující tepelné elektrárny využije uhlí, naopak společnost poskytující masérské služby nikoliv).

Předmětem vkladu do základního kapitálu nemohou být věci, které smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob (čl. 11 odst. 2 LZPS). Dále jsou vyloučeny z vkladu do základního kapitálu společnosti věci, které jsou ze zákona osobní povahy, a to jak majetkové, tak nemajetkové povahy. Zákon o obchodních korporacích výslovně v § 17 odst. 3 ZOK uvádí, že nepeněžitým vkladem do společnosti nemůže být práce nebo ostatní služby. Nepeněžitým vkladem nemohou být ani pohledávky, které nelze postoupit, a věci, které jsou zakázané či vyloučené z běžného právního styku (např. omamné jedy).

Ocenění předmětu nepeněžitého vkladu

Úprava této problematiky je obsažena v § 143 ZOK. Ze zákona o obchodních korporacích vyplývá, že předmět nepeněžitého vkladu musí být oceněn znalcem, který je zapsán v seznamu znalců, do něhož jsou zapisování znalci jmenovaní ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu. Seznam znalců je dostupný na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti ( www.justice.cz ) v sekci ostatní, znalci a tlumočníci a znalecké ústavy. Znalci za ocenění předmětu nepeněžitého vkladu náleží odměna, která se stanoví dohodou mezi žadatelem o ocenění a znalcem, a znalci rovněž náleží účelně vynaložené náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku. Odměnu i účelně vynaložené náklady za vypracování znaleckého posudku oceňující předmět nepeněžitého vkladu do společnosti hradí společnost. V případě, že společnost nevznikne, hradí odměnu a účelně vynaložené náklady znalce zakladatelé společnosti, a to společně a nerozdílně. Při zakládání společnosti vybírají znalce k ocenění nepeněžitých vkladů zakladatelé, po vzniku společnosti pak vybírá znalce jednatel. Současná právní úprava oproti dřívější právní úpravě přinesla značné ulehčení, neboť dříve znalce k ocenění nepeněžitého vkladu do společnosti musel jmenovat soud. Zákon o obchodních korporacích stanoví obligatorní náležitosti znaleckého posudku, a to popis předmětu nepeněžitého vkladu, použité způsoby a metody ocenění, částku, na kterou byl předmět nepeněžitého vkladu oceněn, a dále musí být ve znaleckém posudku uvedeno odůvodnění, jak znalec k částce, na kterou předmět nepeněžitého vkladu

Nahrávám...
Nahrávám...