6.10.4.1
Ekonomická výhodnost nabídek
Mgr. Filip Červenka
NahoruKritéria hodnocení
Oproti starému zákonu o zadávání veřejných zakázek došlo v ZZVZ z hlediska základních hodnotících kritérií ke změně. Podle staré právní úpravy mohli zadavatelé volit jedno ze dvou kritérií, a to buď nabídkovou cenu nebo ekonomickou výhodnost nabídky. Pokud jde o ekonomickou výhodnost nabídky, obsahovala stará právní úprava demonstrativní výčet zadávacích kritérií, podle kterých mohl zadavatel ekonomickou výhodnost nabídky hodnotit. Možnost stanovení těchto dílčích kritérií byla omezena pouze tím, že musela souviset s předmětem plnění veřejné zakázky a musela vždy vyjadřovat vztah užitné hodnoty a ceny. V praxi však zadavatelé ve většině případů volili jako jediné kritérium nejnižší nabídkovou cenu jakožto nejjednodušší hodnotící kritérium. Zadávací řízení využívající složitější způsoby hodnocení byla naopak častým předmětem námitek neúspěšných uchazečů.
Stanovení nejnižší nabídkové ceny jako jediného hodnotícího kritéria vedlo k tomu, že se dodavatelé snažili nabídnout co nejlevnější plnění na úkor jeho kvality, případně k tomu, že dodavatelé navyšovali cenu vícepracemi nebo zakázku vysoutěženou za nereálnou cenu nedokončili. Na uvedený stav reagovaly evropské směrnice tak, že nově stanovily jako jediné přípustné kritérium hodnocení nabídek jejich ekonomickou výhodnost. Toto pravidlo bylo implementováno i do § 114 ZZVZ. I současná právní úprava však umožňuje, aby zadavatel určil za určitých podmínek ekonomickou výhodnost nabídky pouze podle kritéria nejnižší nabídkové ceny. Zadávací směrnice sice umožňuje, aby použití nabídkové ceny jako jediného hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti právní řády členských zemí zakázaly, nicméně český zákonodárce této možnosti nevyužil.
Podle § 114 odst. 1 ZZVZ musí zadavatel již v zadávací dokumentaci stanovit, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti. Ustanovení § 114 odst. 2 ZZVZ pak stanoví způsob, jak může být ekonomická výhodnost nabídek hodnocena, přičemž ponechává na zadavateli, který způsob zvolí. Zadavatel může hodnotit ekonomickou výhodnost podle nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Dále může zadavatel ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.
Ustanovení § 114 odst. 3 ZZVZ stanoví případy, kdy zadavatel není oprávněn stanovit ekonomickou výhodnost pouze na základě nejnižší nabídkové ceny. Zadavatel tak nesmí učinit v řízení se soutěžním dialogem nebo v řízení o inovačním partnerství. Druhým okruhem případů, kdy tak zadavatel nesmí učinit, jsou veřejné zakázky na služby uvedené v oddílu 71 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému (tedy architektonické, stavební, technické a inspekční služby), nebo v kategorii 1 nebo 5 podle přílohy č. 4 k ZZVZ (zdravotní péče, sociální péče a související služby, jiné služby pro veřejnost, sociální služby a služby jednotlivcům včetně služeb poskytovaných odbory, politickými organizacemi, sdruženími mládeže a jiných služeb organizovaných na základě členství).
NahoruPravidla pro hodnocení nabídek
Podle § 115 odst. 1 ZZVZ musí zadavatel v zadávací dokumentaci jako součást vymezení pravidel pro hodnocení vymezit kritéria hodnocení, metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.
Pokud jde o specifikaci vlastních kritérií hodnocení, umožňuje zákon zadavateli širokou volbu základních hodnotících kritérií podle § 114 ZZVZ. Zadavatel musí vymezit vlastní předmět hodnocení, tedy to, které skutečnosti budou předmětem hodnocení, nesmí se tedy omezit pouze na obecnou specifikaci. Všechna zvolená kritéria hodnocení musí být určitá, jednoznačná, způsobilá být předmětem hodnocení a mít nediskriminační charakter. Zadavatel musí rovněž určit, co bude předmětem hodnocení v rámci předmětného kritéria, tedy jaké vlastnosti, parametry či jiné údaje budou hodnoceny.
Za druhé musí zadavatel stanovit metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích. Zadavatel je tudíž povinen jasně specifikovat, jakým způsobem bude nabídky mezi sebou porovnávat a dále jaké aspekty v hodnocení zadavatel jednoznačně preferuje. Ve srovnání s předchozí právní úpravou nedochází v ZZVZ k věcné změně a i nadále se uplatní dosavadní judikatura a rozhodovací praxe ve vztahu k jasnému a přesnému vyjádření předmětu hodnocení a způsobu hodnocení. Pokud je hodnoceno jednoduché kritérium jako například nabídková cena, postačí k popisu metodiky jednoduché vyjádření v tom smyslu, že zde budou hodnoceny nabídkové ceny účastníků zadávacího řízení. Pokud by však šlo například o cenu složitou, skládající se z mnoha dílčích položek, jejichž vzájemný poměr není zcela zřejmý, bude nutné stanovit bližší metodu pro stanovení hodnotitelného modelu ceny.
Třetím pravidlem, které musí zadavatel stanovit, je váha či matematický vztah mezi jednotlivými kritérii. To však platí jen v případě, kdy zadavatel hodnotí ekonomickou výhodnost nabídky na základě vícekriteriálního hodnocení. Pravidlo se naopak neuplatní v případě, kdy zadavatel bude hodnotit pouze jediný aspekt nabídky – typicky nejnižší nabídkovou cenu. Váhu mezi kritérii může zadavatel vyjádřit prostřednictvím procent nebo může mezi kritérii stanovit jiný matematický vztah, tedy vzorec (typicky součet pořizovacích nákladů a provozních nákladů). Zákon v této souvislosti nevylučuje ani kombinaci těchto možností. Váha nebo matematický vztah musí být vyjádřen mezi všemi kritérii, byť jsou součástí širšího obecně vyjádřeného kritéria (slovy předchozí úpravy jde o vztah mezi všemi dílčími hodnotícími kritérii). Pro případ, že zadavatel není schopen stanovit váhu nebo jiný matematický vztah mezi jednotlivými kritérii hodnocení, zákon zadavateli ukládá, aby vymezil jednotlivá kritéria v pořadí podle významu pro zadavatele. Nemožnost stanovit váhu nebo jiný matematický vztah musí ale mít objektivní charakter a musí být zdůvodněna.
Ustanovení § 115 odst. 3 ZZVZ zakotvuje pravidlo pro určení, zda je při hodnocení nabídek rozhodující cena s daní z…
