dnes je 20.4.2024

Input:

Práva a povinnosti akcionářů v akciové společnosti

2.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.4.2
Práva a povinnosti akcionářů v akciové společnosti

Mgr. Mgr. Radana Burešová, Mgr. Klára Svobodová

Práva a povinnosti akcionáře v akciové společnosti jsou upraveny v § 344 až 395 ZOK. Mezi práva a povinnosti akcionáře patří zejména vkladová povinnost, hlasovací právo, právo na vysvětlení, právo uplatňovat návrhy a protinávrhy, práva kvalifikovaných akcionářů, akcionářská žaloba, nucený přechod účastnických cenných papírů a právo odkupu.

Vkladová povinnost

Vkladová povinnost je povinnost akcionáře splatit emisní kurs akcií, které akcionář upsal nebo které nabyl jako nesplacené. Úprava je obsažena v ust. § 344 a násl. ZOK. Zákon dává společnosti možnost určit dobu, nebo spíše lhůtu, pro splnění vkladové povinnosti ve stanovách společnosti (při založení) nebo v rozhodnutí valné hromady (při zvýšení základního kapitálu) s tím, že stanoví omezení, které musí společnost dodržet. Tímto omezením je maximální lhůta jednoho roku, která začíná běžet od vzniku společnosti, tj. od zápisu společnosti do obchodního rejstříku, nebo od účinnosti zvýšení základního kapitálu, tj. od zápisu nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Shora uvedené se vztahuje pouze na peněžité vklady. Nepeněžité vklady musí být vneseny celé před vznikem společnosti, u zvýšení základního kapitálu před podáním návrhu na zápis nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Není vyloučeno, aby lhůta pro splnění vkladové povinnosti byla stanovena rozdílně pro různé akcie. Akcionář nemůže být vkladové povinnosti zproštěn, ledaže půjde o snížení základního kapitálu. Děje se tak prominutím nesplacené části emisního kurzu akcií nebo upuštěním od vydání akcií v rozsahu, v jakém jsou upisovatelé v prodlení se splacením jmenovité hodnoty akcií.

Prodlení se splacením emisního kursu

Do prodlení se splacením emisního kursu je možné se dostat jak před vznikem společnosti nebo zápisem nové výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, tak až následně. Následkem první skupiny případů může být nemožnost zapsat společnost nebo zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku (viz ust. § 253, resp. § 492 odst. 1 ZOK). V případě, že se akcionář dostane do prodlení až po zápisu do obchodního rejstříku, ztrácí tím možnost vykonávat hlasovací práva, a to v rozsahu prodlení (ust. § 426 písm. a) ZOK).

Prodlení je zpravidla sankcionováno i dalším způsobem. Neurčí-li stanovy jinak, je akcionář povinen uhradit úrok z prodlení. Může být ze společnosti rovněž vyloučen, a to pro akcie, ohledně nichž nesplnil vkladovou povinnost. Drží-li ve společnosti i jiné akcie, zůstává díky nim akcionářem společnosti i nadále.

Akcionář, který je v prodlení se splacením emisního kursu, je povinen uhradit společnosti úrok z prodlení z částky, kterou dluží, a to ve výši dvojnásobku sazby úroku z prodlení stanoveného jiným právním předpisem, a to vládním nařízením č. 351/2013 Sb., které ve svém ust. § 2 určuje výši úroku z prodlení takto: "Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů." Stanovy mohou určit i jinou výši úroku z prodlení, a mohou úrok z prodlení rovněž zcela vyloučit. Jiná výše úroku z prodlení určená ve stanovách nesmí být nespravedlivá a nesmí odporovat dobrým mravům.

V případě, že je akcionář v prodlení se splacením emisního kursu, vyzve jej představenstvo společnosti, aby plnil v dodatečné lhůtě, kterou určují stanovy společnosti. Pokud stanovy dodatečnou lhůtu nestanoví, určuje ji zákon, a to tak, že akcionář, který je v prodlení, musí splnit svoji povinnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy byla akcionáři doručena výzva ke splacení emisního kursu.

Po uplynutí dodatečné lhůty dává zákon představenstvu nebo správní radě možnost akcionáře, který je v prodlení, vyloučit ze společnosti. Vyloučení akcionáře ze společnosti nastává okamžikem rozhodnutí představenstva nebo správní rady o této skutečnosti. Pokud akcionář splní svoji vkladovou povinnost po uplynutí dodatečné lhůty, ale před rozhodnutím představenstva o jeho vyloučení, nelze takového akcionáře ze společnosti vyloučit. Povinností vyloučeného akcionáře je vrátit na výzvu společnosti zatímní list, byl-li vydán.

Pokud nebyl vydán zatímní list, dochází rozhodnutím představenstva nebo správní rady k přechodu nesplacených akcií na společnost.

Vyloučení akcionáře, který je v prodlení se splacením vkladové povinnosti, je pouze jednou z možností, kterou zákon společnosti poskytuje. Představenstvo nebo správní rada nemusí přistoupit k tak radikálnímu kroku a místo toho může přijmout i jiná opatření, například předloží valné hromadě návrh na snížení základního kapitálu upuštěním od vydání akcií nebo bude od akcionáře, který je v prodlení, vymáhat splacení emisního kursu akcií včetně úroků z prodlení a případné škody soudní cestou.

Zákon o obchodních korporacích v ust. § 346 ZOK řeší postup po vyloučení akcionáře ze společnosti. Nevrátí-li vyloučený akcionář ve stanovené lhůtě zatímní list, musí ho představenstvo nebo správní rada prohlásit za neplatný a tuto skutečnost písemně oznámit akcionáři. Oznámení zasílá společnost na poslední známou adresu akcionáře uvedenou v seznamu akcionářů. Dále své rozhodnutí oznámí akcionářům stejným způsobem, jakým svolává valnou hromadu v souladu se stanovami společnosti a zákonem a předmětné rozhodnutí rovněž zveřejní v Obchodním věstníku.

Dalším krokem je vydání akcií tomu, koho schválila valná hromada jako nabyvatele a který zároveň splatil emisní kurs. Pokud se tak nestane, musí společnost o jmenovitou nebo účetní hodnotu zatímního listu nebo nesplacené akcie snížit základní kapitál.

Akcionáři, který byl ze společnosti vyloučen, vyplatí společnost hodnotu, kterou do společnosti vnesl, sníženou o pohledávky, které za akcionářem má z důvodu porušení jeho povinnosti (typicky úrok z prodlení a případnou škodu), a dále sníženou o náklady, které společnosti vznikly v souvislosti s prohlášením zatímního listu za neplatný. Částku, o kterou je výplata vnosu akcionáře ponížena, musí společnost podložit a odůvodnit.

ZOK výslovně neupravuje právo akcionáře napadnout své vyloučení ze společnosti u soudu. Již ohledně obchodního zákoníku však judikatura (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1736/2013) dovodila, že nelze podat žalobu na neplatnost rozhodnutí představenstva o vyloučení, ale že lze žalovat na určení vlastnického práva k akciím, pro které byl akcionář vyloučen. Tento závěr platí i za současné právní úpravy.

Právo na podíl na zisku (právo na dividendu) a na jiných vlastních zdrojích

Právo na podíl na zisku upravuje zákon o obchodních korporacích v ust. § 348 a násl. ZOK. Právo na dividendu je jedním ze základních práv spojených s akcií, která definují akcii jako takovou (ust. § 256 odst. 1 ZOK). Akcionář má právo na podíl na zisku, který byl schválen k rozdělení mezi akcionáře valnou hromadou. Není-li ve stanovách společnosti zakotveno ve vztahu k určitému druhu akcií jinak, určuje se podíl na zisku a na jiných vlastních zdrojích poměrem jmenovité hodnoty akcií vlastněných akcionářem k základnímu kapitálu společnosti. K vyplacení podílu na zisku je potřeba kumulativní splnění více podmínek:

1) Za prvé musí valná hromada, popřípadě jediný akcionář v působnosti valné hromady, schválit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku (případně musí být účetní závěrka ověřena auditorem, pokud je to vyžadováno). Na základě uvedené účetní závěrky lze zisk a jiné vlastní zdroje rozdělit do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena.

2) Dále musí valná hromada schválit rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů mezi akcionáře. Výjimku z tohoto pravidla tvoří akcie s pevným podílem na zisku. Zde postačuje, aby byla schválena účetní závěrka. Výplata zisku spojená s těmito akciemi je pak splatná do tří měsíců od schválení účetní závěrky valnou hromadou, pokud stanovy neurčí jinak. Rozhodnutí valné hromady, resp. jediného akcionáře o rozdělení zisku musí být podloženo předpokladem dostatku finančních zdrojů společnosti k výplatě a s tím souvisejícím vyloučením rizika, že by si společnost výplatou dividendy nebo jiných vlastních zdrojů přivodila úpadek. Částka určená k rozdělení proto nesmí překročit součet výsledku hospodaření posledního skončeného účetního období, výsledku hospodaření minulých let a ostatních fondů, které společnost může použít podle svého uvážení, snížený o příděly do rezervních a jiných fondů v souladu se zákonem a stanovami. Rozhodnutí valné hromady, resp. jediného akcionáře učiněné v rozporu s výše uvedenými zásadami nemá právní účinky. K rozdělení nelze použít fondy, jejichž vznik, změnu nebo zánik upravuje právní předpis nebo stanovy takovým způsobem, který jejich rozdělení nepřipouští.

3) Třetí podmínkou je rozhodnutí statutárního orgánu společnosti, tedy představenstva nebo správní rady, o tom, že má k výplatě dojít. Je-li rozdělení v rozporu se zákonem, podíly na zisku nebo jiných vlastních zdrojích se nevyplatí. Má se za to, že ti z představenstva nebo správní rady, kteří s vyplacením v rozporu se zákonem souhlasili, nejednali s péčí řádného hospodáře.

Dividendy a podíly na jiných vlastních zdrojích se primárně vyplácí v penězích. Stanovy mohou určit i jiné než peněžní plnění. Takové plnění ovšem musí být ve stanovách zakotveno určitě. Nelze formulovat pouze obecně, že podíl na zisku může být poskytnut i v jiné než finanční podobě. Hlavním důvodem je jistota akcionáře, musí vědět, s čím může počítat. Předmětem nepeněžité dividendy musí být zásadně věc, která je zastupitelná.

Příkladem nepeněžité dividendy je tzv. deputát, tj. výrobky společnosti, například brambory, obilí aj. Dalším příkladem jsou zastupitelné cenné papíry, které vydává buď společnost sama, nebo i jiná osoba.

Ustanovení § 349 ZOK stanoví, že akciová společnost může veškerá peněžitá plnění ve prospěch akcionářů nebo osob, kterým svědčí samostatně převoditelné právo, v zájmu zvýšení transparentnosti akciových společností poskytovat na své náklady a nebezpečí výhradně bezhotovostním převodem na bankovní účet. V případě akcionářů se zpravidla jedná o účet uvedený v seznamu akcionářů nebo v evidenci zaknihovaných cenných papírů, v případě jiných osob pak o účet, který společnosti sdělí. Nelze ani vyloučit, že i akcionář požádá o výplatu určitého plnění na jiný účet, než je účet uvedený v příslušné evidenci. Je pak v zájmu společnosti, aby tak učinil nějakým ověřitelným způsobem, např. písemně s úředně ověřeným podpisem. Z výše uvedeného ustanovení ZOK a contrario plyne, že veškeré výše uvedené osoby, které mají vůči společnosti nárok na plnění v penězích, jsou tedy povinny poskytnout jí číslo svého účtu, jinak jim společnost toto plnění nemůže poskytnout. Pod náklady společnosti spojené s výplatou podílu na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích je potřeba si představit například bankovní poplatky za převod, nikoliv srážkovou daň, která jde k tíži akcionáře. Nebezpečí škody není neomezené. Společnost odpovídá za případy, kdy by došlo například k selhání mezibankovní komunikace, ale nenese odpovědnost za škodu, která by akcionáři mohla vzniknout tím, že akcionář uvedl špatné číslo účtu, který je zapsán v seznamu akcionářů.

Výše uvedená pravidla se vztahují jak na podíly na zisku a na jiných vlastních zdrojích, které náležejí akcionářům, tak i jiným osobám než akcionářům (tantiémy). Jiným osobám než akcionářům lze podíl na zisku vyplatit pouze v případě, že je toto právo zakotveno ve stanovách (viz ust. § 34 odst. 1 ZOK). Typickým příkladem je výplata podílu na zisku členům statutárního orgánu – představenstvu nebo správní radě – nebo členům dozorčí rady.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3885/2017, uveřejněné pod číslem 9/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní:

S účinností od 1. 1. 2014 může valná hromada akciové společnosti rozdělit zisk i tak, že jeho část rozdělí (jako tantiému) členům volených orgánů akciové společnosti, aniž by (současně) rozdělila zisk (jeho část) i mezi akcionáře, a to za předpokladu, že rozdělení (části) zisku mezi členy volených orgánů (či jiné osoby odlišné od akcionářů) připouští stanovy společnosti (§ 34 odst. 1 ZOK) a že pro nerozdělení (zbývající části) zisku mezi akcionáře jsou dány důležité důvody. Důležitým důvodem pro nerozdělení (části) zisku mezi akcionáře může být i ujednání obsažené ve stanovách upravující nakládání se ziskem společnosti.

Rozhodný den pro dividendu nebo podíl na jiných vlastních zdrojích

Rozhodným dnem pro výplatu podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích je den, který je rozhodný pro účast na valné hromadě společnosti, která má rozhodnout o výplatě dividendy nebo jiných vlastních zdrojů. Rozhodný den nesmí předcházet přede dnem konání valné hromady o více jak třicet dnů. Jsou-li akcie společnosti přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu nebo vydala-li společnost zaknihované cenné papíry, je rozhodným dnem k účasti na valné hromadě, a tudíž i k uplatnění práva na podílu na zisku vždy sedmý den přede dnem konání valné hromady. Stanovy mohou určit rozhodný den odlišně od zákonné úpravy. Zákon o obchodních korporacích neobsahuje žádné omezení stanovení rozhodného dne pro uplatnění výplaty podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, tak jak tomu bylo v obchodním zákoníku.

Samostatná převoditelnost práva na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích

Právo na podíl na zisku je jedním z práv, které je spojeno s akcií a jeho samostatnou převoditelnost stanoví přímo zákon, a to v § 352 ZOK. Samostatná převoditelnost v tomto případě znamená, že akcionář může převést právo na podíl na zisku bez toho, aby zároveň s ním převáděl i akcii. Toto právo je samostatně převoditelné ode dne, kdy valná hromada rozhodla o výplatě podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojů. Před tímto dnem právo na výplatu dividendy samostatně převádět nelze. Společnost může rozhodnout, že k uplatnění práva na dividendu mají být vydány kupóny. Kupón je v občanském zákoníku definován jako cenný papír na doručitele, s nímž je spojeno právo na výnos (právo na výplatu podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích). Převodem kupónu dochází k převodu příslušného práva. Pokud mají být kupóny vydány, lze právo na dividendu nebo na podíl na jiných vlastních zdrojích uplatnit pouze s kupónem. Výjimku ze shora popsaného pravidla o samostatné převoditelnosti práva na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích až ode dne, kdy valná hromada rozhodla o výplatě podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, tvoří situace, kdy společnost vydá k uplatnění příslušného práva kupóny před tímto rozhodnutím (ust. § 352 odst. 3 ZOK).

Hlasovací právo

Hlasovací právo a právo účasti akcionáře na valné hromadě zákon zakotvuje v ust. § 353 ZOK. Jedná se o nemajetková práva akcionáře, která jsou spojena s akcií a nejsou samostatně převoditelná. Tím, že se akcionář účastní valné hromady a hlasuje na ní, se podílí na řízení společnosti.

Právo účasti na valné hromadě je základním právem akcionáře. Akcionář může být tohoto práva zbaven pouze na základě zákona nebo rozhodnutí příslušného orgánu, samy stanovy mu účast na valné hromadě nemohou zakázat nikdy, a to ani v případě, kdy není oprávněn na valné hromadě hlasovat. Je to právo, kterého se akcionář také nemůže platně vzdát, byť ho nemusí vždy vykonávat, tj. není povinen se valné hromady zúčastnit. Prostřednictvím účasti na valné hromadě může akcionář vykonávat další práva, jako je shora citované hlasovací právo nebo dále třeba právo na vysvětlení nebo právo podávat návrhy a protinávrhy.

Zákon o obchodních korporacích zákaz účasti akcionáře na valné hromadě společnosti, resp. obecněji zákaz vykonávat práva spojená s těmito akciemi stanoví, pokud je akcionář v prodlení s předložením akcie k výměně, ať už v důsledku změny druhu nebo formy akcií, jejich štěpení, změny jmenovité hodnoty akcie v důsledku snížení nebo zvýšení základního kapitálu společnosti, nebo s předložením akcií, které byly v souvislosti se snížením základního kapitálu vylosovány k vzetí z oběhu. Tento zákaz se však vztahuje pouze na akcie, s jejichž předložením je akcionář v prodlení, pokud vlastní i jiné akcie, valné hromady se účastnit může.

Zákaz účasti na valné hromadě vyplývá i z jiných speciálních zákonů, jako je zákon o nabídkách převzetí, zákon o bankách, zákon o penzijním připojištění, zákon o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a další.

Hlasovací právo vykonává akcionář obvykle na valné hromadě, to znamená, že se valné hromady osobně účastní. Jeho účast je deklarována podpisem prezenční listiny. Pokud to stanovy společnosti připouští, může akcionář hlasovací právo vykonávat i distančně za použití technických prostředků nebo korespondenčně. Dále může akcionář vykonávat hlasovací právo prostřednictví hlasování per rollam.

Hlasování jako takové je projevem vůle akcionáře, kdy jím vyjadřuje svůj souhlas či nesouhlas s předneseným návrhem. Jedná se o právní jednání akcionáře, jímž pomáhá konstituovat vůli společnosti v předepsané formě, kterou je usnesení. Akcionář může své hlasovací právo uplatňovat osobně nebo prostřednictvím svého zástupce. Neurčí-li stanovy jinak, může být s akcionářem na valné hromadě přítomna i jedna jím určená osoba (např. jako jeho poradce, nikoli jako jeho zástupce).

Počet hlasů spojených s akcií a způsob hlasování na valné hromadě upravují stanovy společnosti, jedná se o jednu z povinných náležitostí stanov. Počet hlasů vážících se k jedné akcii nemusí být rozložen rovnoměrně; mohou být vydány akcie, se kterými je spojen vyšší počet hlasů, nebo mají vyšší hlasovací váhu. Způsob hlasování není v zákoně upraven. Lze například hlasovat zvednutím ruky, pomocí hlasovacího lístku, elektronickým způsobem prostřednictvím technického zařízení a jinými způsoby.

Rozhodnou většinu hlasů potřebnou k přijetí usnesení upravuje zákon. Stanovy mohou potřebný počet hlasů moderovat, pokud to zákon připouští. Rozhoduje se prostou většinou, což je většina přítomných akcionářů, nebo kvalifikovanou většinou, a to dvoutřetinovou či tříčtvrtinovou.

Zákon o obchodních korporacích nepřevzal úpravu obsaženou v obchodním zákoníku týkající se výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi jednoho akcionáře. Obchodní zákoník výslovně upravoval, že akcionář musí vykonávat všechna práva spojená s jeho akciemi stejným způsobem, to znamená, že musí hlasovat stejně za všechny akcie (pro, proti, nebo se zdržet). ZOK tuto úpravu nepřejal a

Nahrávám...
Nahrávám...